Apex Predator - Metal Forever & Metal Man
|
|
(Savapip, 01.02.2016) Vítězná sestava se nemění, to je známé pravidlo. Němečtí Infinight, kteří celou patnáctiletku své existence strávili v konstantním sloení, toho zatím sice na mezinárodním poli se svými dvěma deskami a dvěma épíčky mnoho nevyhráli, ale soudě podle jejich formy na vloni vydaném třetím albu „Apex Predator“, důvod k tomu měnit sestavu rozhodně nemají. Jejich melodický power metal s osvěující thrashovou polevou toti nabízí nespočet chytlavých momentů, kupu povedených nápadů, dostatek agresivity i nezpochybnitelné muzikantské umění kompletního osazenstva kapely. „Apex Predator“ je poměrně náladová deska, postavená převáně na dominantních výrazných riffech (jasně, sem tam dojde na slušnou sekeřinu), pestrých bicích, a gymnasticky pruném vokálu a zapamatovatelných melodiích. Tím, e si kluci dokáí pohrát s detaily, energií, dramatičností i přirozeně nenásilnou proměnlivostí skladeb, udrí napětí i v poměrně rozsáhlých kompozicích. Příkladem budi téměř devítiminutová „Beyon The Apex“, vyrůstající z pomalého vybrnkávání a baladicky líného emotivního zpěvu do zdánlivě obyčejné a nenápadné skladby, ale sledujte, jak postupně v ní civilně charismatické hrdlo Martina Kleina buduje (samozřejmě za vydatné pomoci svých stejně nenásilně šikovných kolegů) malé dobrodruství, aby ve finále skladba pomalu a přirozeně usnula zase v tom líném převalování emocí. Ta hlavní taná síla Infinight je pochopitelně v rychlejších, agresivnějších peckách (ale ani v nich Insight neustupují od pohrávání si s detaily) a nezáleí, jestli skladbu táhne melodie s nadrzlou kytarou a vypjatým zpěvem, jako třeba v případě „Enforcer (The Fire Deep Inside“, lehké stopování Metallicy a Jamese Hetfielda v potemnělé „The Hundred Thousand Kingdoms“ s vydařeným proplétáním vokálů nebo čirá emotivnost v melancholické „Conquer Your Heart“, s tklivou kytarou a charismatickým vypravěčským zpěvem, kadá z poloh, které Infinight nabízejí, je dostatečně přesvědčivá. Nedostatky? Infinight se občas k těm chytlavým háčkům, které se objeví prakticky v kadé skladbě, přece jen docela houevnatě prokousávají (s kdekým snadno zaměnitelnou) obyčejností. Infinight jsou pro mě jakýmsi náladovým (pozor, nikoliv stylovým) bráškou krajanů Lanfear. Infinight jsou sice o něco přímočařejší a dravější, ale jejich přirozeně civilní a silně propracovaná muzika má – i přes svojí relativní (na první ucho) nenápadnost - pohlcující sílu, a stejně tak mi přijde tahle kapela docela nedoceněná. Nenechte si je utéct pod rukama jedním zběným poslechem, výborně šlapající Infinight rozkvétají do krásy zvolna a postupně. Writer: Savapip Date: 01.02.2016 Score: 7,5/10 (75 %) URL: http://metalforever.info/article.php?id=31229 |
 See all reviews... |
||
